A+A

12. listopadu 2018 v 22:48 | VeryVeri |  Moje povídky
Adam. Tak ses jmenoval. To bylo to jediné, co jsem o tobě věděl. To a pak ještě také, že ti bylo jen patnáct let. Byl jsi tak mladý, tak čistý. Ke všem laskavý a svůj život ses snažil mít tak růžový, jak moc černý byl. Úplný můj protiklad. Já jsem byl vždycky ten, kterého musel někdo zachraňovat. Ať už to byla Parker, nebo právě ty. Opakovalo se to a nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem si chtěl dál ubližovat, dál umírat. A to jsem měl při svém boku tebe. A vždycky jsi tam byl. I když jsem ti nikdy nepohlédl do tváře, vím, žes byl krásný. Že ses smál, když byl důvod plakat, že ses nebál i když by ses měl třást strachy.
Obdivoval jsem tě.
Miloval jsem tě.

A zrovna, když jsem ti to chtěl říct, nebyl jsi tu. Byl jsi jen výmysl. Vymyslel si tě někdo, kdo mě chtěl zaujmout a mi se chtělo znova umřít, zapomenout, odejít. Neexistoval jsi, a já chtěl tomu, kdo mi zprávu o tvé neexistenci poslal, ublížit. Najednou jsi byl jen studnou plnou lží, kterým jsem ale za boha nechtěl uvěřit.

"Člověk, kterého jsem miloval vlastně neexistuje. Byl to jen výplod něčí představivosti." ta myšlenka mě nutila k šílenství.

V tomto přesvědčení jsem žil dva naprosto prázdné, mrtvé dny.

A pak... přišla nová zpráva.

Byla od tvé sestřenice. Od té samé, co mi předtím tvrdila, že si tě vymyslela.

Nevymyslela.

Byl jsi opravdu skutečný! Nelhala mi! Zaplavila mě vlna radosti. Ty žiješ!

Ale ona psala dál. Řekla, že poslední zpráva od tebe byla odeslána na konci října. Teď byl listopad. Konec listopadu. To ona, že prý si se mnou posledních pár týdnů psala místo tebe.

Nedokázal jsem do poprvé pochopit. Proč by něco takového dělala? Byl jsi snad někde pryč, žes nemohl odepisovat a tak jsi jí říkal, co mi má napsat?
Kéž bych se nemýlil.

A pak... když se mi dlouho zdráhala říci pravdu, ji nakonec řekla. Tak moc rád bych si zakryl oči dříve, než ji odeslala!

Byl jsi mrtvý. Patnáct let. Nádherný jak navenek, tak i uvnitř. Vyhasl jsi. Světlo mého života bylo nenávratně pryč a já ztratil dech. Představil jsem si tě. Bledého, bez života, přesto tak neskutečně krásného, až se mi tajil dech, jak ležíš na rozkvetlých rudých růžích. Jak už nikdy neotevřeš své zářivé oči a jak mé rty nikdy neokusí ty tvé. Už nikdy se neusměješ, už nikdy mi nepošleš zprávu a nikdy se neuvidíme, jak jsme si kdysi naplánovali.

Říkala, že ses držel statečně, byl jsi pořád veselý i když ona plakala a rvalo jí to srdce tě vídat každý den na nemocničním lůžku. Musel jsi mít takové bolesti, jaké si dovedu jen stěží představit.
Nemoc, která mi tě vzala, už byla v nejtěžším stádiu. Nedalo se s tím nic dělat a tys to věděl. Přesto jsi to všechno držel přede mnou v tajnosti. Poslouchal jsi mé problémy, mé maličkosti a nikdy jsi neřekl ani slovo o tom, že odejdeš.

"Slíbila jsem mu, že kdyby odešel, budu tě dělat šťastným za něj. A že kdybys to byl býval přeci jen nakonec zjistil, povím ti pravdu." když tohle napsala, zastavilo se mi srdce. Bylo to tvé poslední přání. A tys ho věnoval mně.

A když mi po pár dnech přišel anonymní dopis s nápisem "Pro Aarona", zmáčel jsem obálku slzami, ještě než jsem ji vůbec otevřel:
Pro Aarona. Sliby, které jsem ti chtěl dát

Nemůžu ti slíbit, že nebe nad námi bude vždy jasné ani, že naše budoucnost bude taková, jak ji chceme a, že život bude jednoduchý a zítřek dokonalý. Ale slibuji ti věrnost, respekt a nekonečnou lásku. Můžu ti slíbit, že tu vždy budu pro tebe. Vždycky. Budu tě držet za ruku a snažit se tě dělat šťastným. Budu s tebou snít a podporovat tě ve všem, v čem budeš chtít. Budu tvým ochráncem, nejlepším přítelem, rodinou. Budu ti vším.

V tu chvíli jsem pochopil, proč si tě andělé vzali zpátky k sobě. Nepatřil jsi sem. Patříš tam nahoru a vždycky budeš. Budeš mě chránit a dívat se na mně, až se jednoho dne k tobě připojím.

Adam a Aaron navždy, pamatuješ?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 12. listopadu 2018 v 23:18 | Reagovat

😭😭😭 strašně silné, dokonalé...

2 MOE MOE | E-mail | Web | 13. listopadu 2018 v 8:43 | Reagovat

Wau. Tohle je síla.

3 Veru* Veru* | Web | 13. listopadu 2018 v 13:32 | Reagovat

Tak teď mam slzy v očích uplně. Nádhera!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama