Listopad 2017

Zpověď večera maturanta

5. listopadu 2017 v 18:40 | VeryVeri |  Něco málo z mojí hlavy
Taky už jste si někdy kladli otázku, jak je možné, že jste pořád tam, kde jste? Že cokoliv uděláte, nic z toho se vám nevrací zpátky? Že jen čekáte a čekáte a pak jediné, co přijde je únava? Měli jste někdy chuť už se vším tím praštit a vykašlat se na to? Nechtěli jste vidět jak se ostatním daří dobře, zatímco váš život je paradox? Že žijete ze dne na den, ráno brzy vstanete a chodíte spát pozdě večer?

"Jo." zamumlám a zírám na monitor, jasně zářící mi do očí. Měla bych nosit brýle, ale mé oči pod nimi příliš pálily. A když jsem to zkusila bez nich, mělo to stejný efekt.

Je půl dvanácté. Venku tma jak v pytli, Kaufland zavřenej, instantní polívka snědená a prázdná miska s hůlkami položená kdesi na stole. Vím, že tam někde je.

Co dělám? Teď už nic. Jen líně surfuju po internetu a snažím se přesvědčit mozek, že ještě je příliš brzy, že přece nemůžu být tak brzo unavená.

Přede mnou na stole je hromada papírů. Matika, němčina, čeština, možná by se našlo i něco do japonštiny. Japonština. Moje budoucnost. Každý den se probudím a myslím na to, jaké to bude, až se ji naučím. Znáte to. Prostě když vás něco baví, takovým myšlenkám se neubráníte. Plavu ve své vlastní fantazii, doprovázenou o mírumilovný lofi hiphop z rádia na Youtube, kde běží komentáře lidí z různých zemí a všichni se snaží studovat.

A pak to přijde. Úzkost. Zvládnu to vůbec? Dokážu to, se tam dostat? Udržím se v prvním ročníku a vystuduji to? Jsem na to dost chytrá? Už zbývá tak málo času! A ještě ke všemu maturita!

Prostě totální blackout mozku. Najednou nádherná iluze o budoucnosti zmizí. Klepu se strachy, co přijde další den a rádio už skoro neslyším. Do celého těla se mi rozlévá nepříjemné horko a v ústech mám vyschlo.

"Co tě to napadá! To zvládneš, to zvládneš, kdo jiný než ty by to měl zvládnout!" snažím se samu sebe povzbudit slovy, která říká moje máma.

Zavrtím hlavou. Měla bych dočíst ten článek. Byl zajímavý.

Nejste sami.

Tahle věta mě donutila zavřít okénko s článkem. Nemusím číst dál. Nejsem sama.

Donutí mě se vrátit na chat k rádiu na Youtube.

ANKU1:"Co se učíte?"

PaLlavOWO: "Bakalářská práce."

TYRO556:"Matematika."

GarGaMel: "Davová psychologie."

Isaac77: "Dělám nákres motoru."

WAkaWaka: "Jsem unavený."

Elizabeth: "Já taky."

Sonic89: "Děkuji za tohle rádio!"

Ed10: "Odkud jste?"

GarGaMel: "Filipíny."

TYRO556: "Egypt."

Elizabeth: "Kanada."

Sonic89: "Bombaj."

SILVER: "Ahoj všichi, jak se máte?"

"Dobře." odpovím.

Nejste sami.