Červenec 2017

Jaké to je?

26. července 2017 v 0:33 | VeryVeri |  Moje povídky
"Jaké to je mít nejlepšího přítele?"

"Nevím. Žádného takového nemám."

"Ale vždyť jste jmenovala lidi, pro vás důležité, ne?"

"Jo, to jsou moji přátelé."

T"ak proč říkáte, že nikoho takového nemáte?"

"Protože nejsou nejlepší. Nejlepší je špatný slovo, víte? Jako kdybyste si nabrali lžičku Nutelly, snědl ji a pak nabral další, taky ji snědl a řekl: "Ne, tamhleta byla nejlepší." a přitom byly obě naprosto stejný! Nebo to funguje i jinak. Představte si, že vedle vás stojí tři rozdílní lidé. První z nich je běloch, nejslavnější DJ na světě, druhej je asiat, bravůrně hrající na klavír a zahraje vám jakoukoliv skladbu tak, že na ni nezapomenete. No a ten třetí je černoch. Jazzový génius a ten když spustí, přijdete si jako ve snu. A vy milujete všechny tyhle hudební žánry. No tak si vyberte toho nejlepšího?
A stejný je to s přáteli. Ze zákona nejde mít nejlepšího. Máte někoho, s kým trávíte nejvíce času, pak je tu ale někdo, kdo je super pařmen, vtipálek, citlivka, snílek. No a kdybyste to naskládal do jedný osoby, ten člověk by vám za to asi nepoděkoval."

"No a co láska?"

"Už vám někdo řekl, že pokládáte nevhodný otázky?"

"Ne, ještě ne."

"No to je jedno. Stejně vám na ni odpovím. Vlastně ani nevím, proč jsem se vás na to zeptala. Takže láska,jo? Mám jen dvacet minut, tahle debata by mohla trvat daleko déle, než byste si přál, díky týhle otázce, uvědomujete si to? Bože, to kafe už je studený."

"Uvědomuji, jen pokračujte."

"No jo, ale položil jste docela otevřenou otázku."

"Zajímá mě, jestli jste ji našla."

"A proč ji hledat? Promiňte, já zapomněla... lidi bez ní nedovedou vlastně žít. Nebo tohle si alespoň každej normální člověk myslí. Je nám to vtloukáno do hlavy od romantickejch filmu Rosemunde Pilcherový až po složitý algoritmy, který nám mají najít toho pana perfektního. Ale není to zvláštní? Všichni tvrděj, jak je láska zatraceně důležitá, ale to jim neberu, jen si ale vzpomeňte... bez lásky přece žil každej. Myslíte, že jako děti jsme mysleli na něco takovýho jako jestli by stál za hřích ten kluk postávající u klouzačky? V tuhle dobu nás akorát tak zajímalo, jestli dneska kolem domů projede vůz se zmrzkou a my budem volat na rodiče, ať nám hodí z okna peněženku. Ale abyste si nemyslel, že o lásce umím jen kafrat. Jasně, že po ní toužím, jen ji zoufale nehledám."

"Takže na ni čekáte?"

"Jo, v podstatě jo. Je to zlý? Teda, myslíte si to? Protože já si to osobně nemyslím. Užívám si toho bejt nezávislá, zatímco čekám na lásku. Dává to smysl?"

"Myslím, že ano. Tak kde jsou s tím sendvičem?"

"Ta obsluha stojí za nic. Ale kafe tu dělaj dobře i za studena."

"Už vám někdy někdo řekl, že měníte lidem životy?"

"Teď nevím, jestli říct díkybohu ne, nebo bohužel ne. Ale jak se vím líbí být prvním testovacím subjektem? "

"Není to špatné, napoprvé. Jste dobrá."

"To si nemyslím. Teprve dodělávám školu."

"Školu životních změn?"

"Tak nějak. Panebože.. jdu pozdě na přednášku! Ráda jsem vás poznala. Jejda, můj telefon, kde je... á tady! Jako mýmu pokusnýmu králíkovi vám platím sendvič."

"T-to nemusíte."

"Si pište, že jo! Jste můj první zaměstnanec! Nashle!"

"Nashle... páni."