Může psaní ovlivnit naše čtení

26. prosince 2015 v 23:51 | VeryVeri |  Něco málo z mojí hlavy
Píšu příběhy, recenze, básně, úvahy a poslední dobou se pokouším o knihu. Čtu každý den a knížky mi přinášejí radost i únik od reality - super únik. Ale díky psaní teď nahlížím na knihy, které čtu úplně jinak.

Sedím ve svém oblíbeném oranžovém křesle a čtu si. Ale už nemám v hlavě jen děj knihy. Přemýšlím nad šířkou slovní zásoby, nad novotvary, nad tím, jestli je všechno gramaticky správně. Už to není to čtení, jaké to bývalo dávno předtím, kdy neřešíte počet přídavných jmen a jestli daná věta má nějaký smysl, nebo ne. Už vám pohled na knihu, kterou držíte právě v ruce nepřipadá jako něco, v čem sice nevynikáte, ale zato vás to baví. Popravdě na některé knihy, začínám mívat sem tam i kritický pohled. Jako příklad si dovolím uvést čerstvě vydanou knihu od Bena Aaronovitche - Řeky Londýna. Autor píše opravdu dobře, ale někdy jsou popisy předmětů a místností tak komplikované, že nakonec zapomenete, proč o tom vlastně čtete a co má daná věc za roli v knize. Vidíte? Kniha je zábavou, ale už také ponaučení se z chyb druhých.

Když píšete, soustředíte se přitom na spoustu věcí. Jestli je všechno gramaticky správně, jestli děj je skutečně dějem, jestli je tam zápletka, jestli nějaká pasáž není nudná, slovosled musí být správně. Je toho hromada. Můžete se těšit z chyb jiných, které se vám nedějí. (Jak škodolibé, ale proč se jednou nepochválit, ne?) A nebo třeba hledat věci, co vás nikdy nenapadly a nějakým způsobem se nechat od knihy inspirovat.

Někdy, když mám chvilku, nebo mě rodiče vypustí do knihkupectví jako neřízenou střelu a já se tam hodinu brouzdám mezi regály, mě nějaká knížka jistým způsobem zaujme, přečtu si kousek. Jestliže je dobře napsaná, koupím si ji. Někdy se ale najde i příležitost k myšlenkám jako: "Jak tohle mohli vydat?" Chvíli nad tím uvažuju a nakonec si z toho vyvodím pro sebe pozitivní věc: "A to jsem si myslela, že vydat knihu bude těžké, když vidím tamtu hrůzu plus červenou knihovnu."

Čtením se teď tedy nejen bavím, ale i učím a poučuji se z chyb jiných. Svým způsobem je to fajn, ale někdy by stálo za to, se na zásady a pravidla vykašlat a číst si bezstarostně a bez pohledu spisovatele, jenže jakmile se do psaní dostanete, už se z něj nevyhrabete. A to je na tom to nejlepší!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tereza tereza | 16. února 2016 v 17:01 | Reagovat

Ahoj, píšu teď takový příběh na pokračování, je to z konce šedesátých let, z New Yorku, taková nenáročná klasika - Láska, kamarádství atd. na backtothegarden.blog.cz, tak kdybys měla náladu se třeba podívat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama