Černomodrá hodinka

20. prosince 2015 v 1:51 | VeryVeri |  Něco málo z mojí hlavy
Je 1:16 ráno. Už před hodinou jsem měla sto chutí si jít lehnout, ale teď nemůžu. Má hlava je příliš přeplněná, což znamená, že energie na dlouhatánské přemýšlení je dostatek. Sedím u parapetu a koukám na blikající modrá světýlka, která visí na mém okně teprve ode dneška - vlastně už včerejška. Hledím na ně, jako má želva, která je vidí poprvé v životě a už tři hodiny z nich ani na minutu nespouští svá žlutá očka. Venku za oknem je černočerná tma a já mám pocit, jako by ta světélka byla jediným zdrojem světla na zemi.
Mám nostalgickou náladu. kdo by ji o vánocích neměl. Myslím na lidi, kteří tu se mnou jsou, ale stejně tak i na ty druhé, co už tady být nemůžou. A když mi připadá, že se stále nic nemění, ohlédnu se zpátky do doby před deseti lety a počítám mé roky, lidi, kteří už nežijí a pestré okamžiky mého života. A najednou mi dojde, že se změnilo úplně všechno. Jsem to sice pořád já, ale vyšší, starší, zkušenější.
Mám chuť uspořádat pyžamovou párty, jakou jsem dělávala, když mi bylo dvanáct. Mé oči jsou větší a čím dál víc plné dětského údivu, neboť se blíží Vánoce. Mám chuť se znovu ostříhat na krátko a vlasy si obarvit na bílo, aby mě nikdo nemohl poznat.
Mám chuť na změnu. Vlasy klidně sněhobílé a krátké. Více dbát na svou budoucnost a neztrácet čas blbostmi. Neodkládat věci, víc číst a dělat lidi kolem mě šťastnými. - Líp se o tom píše, než se to pak dělá.
Chtěla bych si s někým povídat dlouho do noci a bylo by mi jedno, jestli by se konverzace stočila k bleše, co skáče do sedmého patra hotelu. Mohli bychom skončit za svítání a ještě i potom bychom si měli co říct.

Moc myšlenek na jednu noc?
Ani ne.
Když jsou pozitivní, či jen filozofické, není jich nikdy dost, kdyžto u těch špatných stačí jen jedna a už se Vám toho zdá příliš.
Protahuji se a zívám. Už je 1:41. Měla bych to ukončit i když zítra nevstávám. Dokonce i želva už usnula.
Až teď mi dochází, že zbývají jen čtyři dny do Vánoc a jeden den do zimy.
Je to vzrušující, že?
Dopisuji poslední větu. Čirou náhodou je to ta, kterou teď právě píšu. Už jen udělat tečku za touto černomodrou hodinkou. A je to. Tečka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama