Kapky

15. listopadu 2015 v 21:57 | VeryVeri |  Něco málo z mojí hlavy
Nic. Nikdo. Ani zpráva. Ani nepatrný záblesk. Čekám. Zvednu hlavu k obloze, zda-li mi alespoň ona věnuje nějakou pozornost či znamení. Opět nic. Nezačíná pršet, ani foukat vítr. Dokonce i samo nebe mě má v paži. Co vlastně čekám? Že mi někdo bude věnovat pozornost sám od sebe? Že se někdo zeptá, jak se mám a nebude mu stačit slovo fajn? Pohlédnu na zem. Ani brouček kolem mě neprojde. Že by se zastavil čas? Je normální vyptávat se ostatních na různé věci a oni vám sice odpoví, ale nechtějí slyšet vaše názory, myšlenky, zážitky? Začínám si říkat, jestli je vůbec někdo hoden toho, aby je slyšel. Pohlédnu na les před sebou. Mohla bych se v něm ztratit a nikdo mě nebude hledat. Les. Úžasná věc. Procházím se v něm, jako se procházím ve svých myšlenkách. On jediný mě poslouchá. Ani lístek se nepohne, když si s ním povídám, ale i když je to výborný posluchač, je špatný vypravěč. Sedám si doprostřed pole, kde jsem jen já a přede mnou les. Můžu křičet. Nikdo mě neuslyší. Můžu si povídat sama se sebou a nikdo mě nebude považovat za blázna. Přesto chci, aby mi to někdo řekl. Je to šílené? Ne. Touha po komunikaci a zájmu není šíleností. Proč si pamatuji všechno, co mi poví ostatní, když oni si ani nepamatují mé jméno? Kdybych zmizela z jejich života, všimne si toho někdo?

Mají mě za veselou, extrovertní osobu, ale to je maska. Nedozví se, co skrývám. Nikdy se nezajímali a proč by taky měli, když jim všechno povím sama od sebe? Možná si myslí, že chci být zajímavá, že se chci litovat, přitom chci jen otázky. Jejich otázky.

Znovu zvedám hlavu a zavírám oči. Kapka. A druhá a další. Tečou mi po tváři a příjemně chladí.

Konečně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 EBBubeliny EBBubeliny | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

Krasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama